blue jersey. - 11.kapitola

7. února 2013 v 22:36 | nat |  blue jersey
věci se trošku pohnou dál, snad se bude líbit!:)

Po příchodu domů jsem se naložila do vany. Líbání s Davidem bylo jiné, než jsem si představovala. Tělem mi projížděl proud něčeho silného a byla jsem tak trošku v transu. Po tom polibku jsme moc nenamluvili, dívali jsme se na Londýn. Jak se pohybující a spěchající lidé snaží co nejrychleji vyhnout zácpám, které se každodenně v centru odehrávají.

David mě nakonec odvezl domů, když odjížděl na tréning. Na rozloučenou mi pouze stiskl ruku, já blázen jsem čekala a chtěla něco víc. Po zbytek měsíce jsme se vůbec nepotkali. On měl tréningy a fotbal a já samé přednášky.

Ten hrozný měsíc bez Davida se vlekl, ale i tak skončil. Rodiče souhlasili s mým odletem do Španělska díky výsledkům ve škole, takže ten měsíc byl vlastně platný. Nabalila jsem si vše potřebné. Otec, který od té doby, co potkal Davida, se ke mně choval mnohem víc ochranářsky, se se mnou o tom nijak zvlášť nebavil, nechával to na matce. Na výlet do Španělska se netvářil vůbec nadšeně, ale nakonec to byl on, který se nabídl jako odvoz na letiště. S Davidem jsem byla domluvená, že se sejdeme na letišti přesně v šest. Letadlo odlétalo o půl osmé.

Otec mi donesl zavazadla k přepravní zóně a rozloučil se. Moc jsem to neprožívala, věděla jsem, že se brzo vrátím. Ale on zjevně ne, byl ztrápený.
,,Vrať se mi v pořádku, zlato," políbil mě na čelo, a když se na mě usmál, udělaly se mu okolo očí už stáří značící vrásky.
,,To se neboj, bude o mě dobře postaráno. Budu ti každodenně volat nebo psát. Uteče to," slibovala jsem mu. Přikývl, dal mi poslední pusu s odešel. Bude mi chybět, i když jsme na sebe s tátou byli někdy jako lvi.

Povzdechla jsem si a… z ničeho nic jsem měla přikryté oči něčími dlaněmi.
,,Kam cestujete, paní?" smál se mi známý hlas. Můj David. Otočila jsem se a můj úsměv dosáhl úsměvu. Objala jsem ho, jen tak.
,,Ahoj," řekla jsem, když jsem ho pustila. Byl oblečený do slušivých riflí a světle hnědého svetru, který skvěle obepínal jeho postavu a zdůrazňoval vypracovanou hruď.

Chvilku jsme si povídali o cestě. David se přiznal, že mu často po letu bývá zle. Mě nikdy, vždycky jsem si let užila a nikdy jsem nezaznamenala pocit nevolnosti. Takže se budu nudit, David nejspíš bude spát.

A opravdu. Let byl tak nudný! To už i teleshopping bývá zábavnější. David hned po startu usnul. Vytáhla jsem můj skicář a začala jsem ho malovat, jak spí. Kreslení mi vůbec nešlo, ale bavilo mě to, tak jsem pokračovala. Vznikl z toho hodně směšný obrázek. Zmuchlala jsem ho a odhodila hlouběji do tašky. Po necelých třech hodinách jsme přistáli. David byl zelený jako trávník na stadionu a tak jsme skoro nemluvili. Nechtěla jsem mu to ještě přitížit, takže jsem ho vzala za ruku, a vyvedla jsem ho z letiště pryč. Čekal na nás předem smluvený taxík, který nás zavezl do hotelu. Ten hotel se nacházel jen kousek od Lucasova bydliště.

Davidovi bylo stále špatně, ale ne tak jako po letu.
,,Christine? Neřekl jsem ti to, mělo to být překvapení. Dneska je domluvenej bowling s Lucasem a Marií. To je ta jeho přítelkyně. Ale je mi fakt zle, vadilo by ti, kdybys šla beze mě?" zeptal se mě David, když jsem zrovna vybalovala moji kosmetickou taštičku. Podívala jsem se jeho směrem, v hlase podtón malé nespokojenosti.

,,Co se dá dělat. Uvařím ti čaj na žaludek, počkej. Nemám tu zůstat s tebou? Co kdyby ti bylo hůř?" přešla jsem k posteli, na které ležel.
,,Ne, to rozhodně ne. Bude mi brzo líp. Uvidíš, tak je to vždycky. Ale ten čaj mi pomůže, prosím prosím," opřel si hlavu o polštář a já ho zakryla až po bradu. Nachystala jsem mu čaj a donesla jsem mu ho. Už zase spal. Jen doufám, že to vážně nebude nic vážného.

Převlékla jsem se tedy do jednoduchých společenských šatů. Měly pohodlný střih, ráda jsem v nich chodila. Můj otec vždy říkal, že v nich mám skvělou postavu. Nechtěla jsem teď nějak zapůsobit na Lucase. Za prvé, mám Davida, i když není můj přítel nebo něco takového. Za druhé, on má přítelkyni, takže vstup zakázán. A za třetí, miluju tyhle šaty.

Vyšla jsem před hotel, a první co jsem viděla, byl malý moped. A o něj se opíral Lucas. Jeho ležérně rozcuchané vlasy mi opět vyrazily dech. Jak to ten kluk jenom dělá? Jakmile mě zaregistroval, nahodil fajn úsměv.
,,Čau, Christine. Kdepak je David?" rozhlížel se.

,,Ahoj. Je mu špatně z letu. Řekl, že se mám k vám přidat, že bude v pořádku," vysvětlila jsem s pokrčením ramen.
,,To jsem si mohl myslet. Vždycky mi říkal, jak nesnáší létání. No nic. Vypadá to, že dneska půjdeme hrát sami. Maria má dneska důležitou schůzku kvůli práci. Jelikož tu spolu budeme do srpna, tak si chce sehnat práci. A vyšlo jí to na dnešek. Tak pojď, sedni si za mě," řekl, jako by nic. Přehodil nohu před moped a pomohl mi na něj nasednout. Nabídl mi helmu.

Celou jízdu jsem se ho držela kolem pasu. Měla jsem samé špatné, ale i blažené pocity. Jedno mé já se ho už nikdy nechtělo pustit a to druhé nadávalo tomu prvnímu. Vždyť je tu David! To mě vrátilo zpátky do reality.

U bowlingu Lucas zaparkoval, zaplatil vstupné a našel nám dvěma místo u jedné dráhy. Bylo tu málo lidí a nikdo ho zatím nepoznal.
Začali jsme hrát. Téměř beze slova. Vyhrával, byl opravdu dobrý. Zachmuřeně jsem se na něj dívala. Když už jsem se psychicky připravila na další hod, šáhli jsme po kouli ve stejný čas. Naše ruce se střetly na té samé. Mým tělem projela energie rychlostí světla. Podívala jsem se mu do očí a zjistila jsem, že i on se dívá do těch mých. Rychle je ale odvrátil.
,,Házej, jsi na řadě," zamumlal. Trošku zčervenal a nacvičeným gestem rukou si projel vlasy.

Po zbytek večera jsme už vážně nepromluvili. Já se nechtěla vtírat a on to nejspíš nepokládal za správné. I když, co je špatného na mluvení?

Vycházeli jsme ze dveří. A zase… tak nějak se nám podařilo po klice šáhnout v ten samý moment. Neubránila jsem se pohledu do Lucasových očí. Překvapilo mě, co jsem v nich našla. Byla tam touha. Jeho ruku neoddělal. Spíše naopak, stiskl mi ji a přiblížil se k mému obličeji.

Líbali jsme se. Ne dlouho a nebylo to takové, jako s Davidem. Byla jsem si naprosto jistá, že u Lucase neprobíjí stejně skvělé pocity jako u Davida. Odtáhla jsem se od něj. Čuměl jako puk. Překvapený, možná trošku zklamaný.
,,Tohle je špatně. Já… já jsem zamilovaná. Ale ne do tebe. Ty máš Marii a já vím, že vy dva jste spolu určitě šťastní," promluvila jsem po chvíli. Pochopil.

,,Máš pravdu. Promiň, něco mi říkalo, abych to udělal. Budeme dělat, jako by se to nestalo, dobře?" přikyvoval. Byl rozumný, což jsem zase tak nečekala. Já si myslela, že mě ještě jednou políbí, i když jsem si vlastně uvědomila, že to ani nechci.

Vysadil mě u hotelu, jenom hlesl měj se a odjel. Vešla jsem do pokoje. David byl vzhůru a díval se na televizi. V obličeji měl zase normální barvu. Dokonce se usmíval. Tak moc se mi ulevilo!

,,No ahoj! Už jsem se nemohl dočkat," hbitě začal vstávat a já jsem k němu skoro běžela. Chtěla už jsem být znovu v těch jeho ochranářských pažích.
,,Musím ti něco říct," vypadlo ze mě. Nedokázala jsem ho takhle objímat, když nevěděl pravdu. Zpozorněl, trošku se odklonil. Začala jsem povídat.

,,Já a… Lucas. My dva jsme se líbali. Prosím, než začneš vyšilovat, tak mě vys-," snažila jsem se mu říct, co se stalo, ale jeho výraz zkameněl a nevěřícně na mě zíral.
,,Cože?!" vykoktal. A já věděla, že tohle snadné nebude.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | 8. února 2013 v 15:48 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Zajímavě to skončilo. Snad napíšeš další kapitolu co by hup:)

2 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | E-mail | Web | 8. února 2013 v 16:15 | Reagovat

Neee! Doufám že se na ni nebude zlobit!:O Rychle přidej další.. strašně mě zajímá jak to bude pokračovat.

3 Charlie Charlie | Web | 8. února 2013 v 16:40 | Reagovat

Odvážná, ale kdo ví, jestli to nebyla chyba (přiznat líbačku s Lucasem). jinak moc pěkné. psaní ti opravdu jde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama