blue jersey. - 8.kapitola

25. ledna 2013 v 10:42 | natt |  blue jersey


8.kapitola

Pondělí jsem nemohla dospat. Celou noc jsem přemýšlela, jak se mám vůbec chovat. Pořád stejně, kamarádsky, odtažitě nebo to prostě ponechat náhodě? Zatím jsem byla rozhodnutá pro to poslední. Přestože jsem celou noc nespala, ráno jsem se cítila odpočinutá. Vlezla jsem do sprchy, nasnídala se a chvilku si povídala s rodiči. Řekla jsem jim, že se sejdu s jednou kamarádkou z přednášek. Do hospody by mě tutově nepustili, nemělo šanci jim o tom něco říkat, aniž by nesouhlasili.

Byl čas oběda. Sejít jsme se měli kolem druhé, aspoň myslím. Pomohla jsem matce s přípravou obědu. To už jsem dlouho nedělala a měla jsem pocit, jako bych si konečně začala napravovat vztah s matkou. Byla to příjemná změna. Uvařili jsme rýži dovezenou přímo z Vietnamu a k tomu kuře. Musím uznat, že jsme s matkou skvělý tým.

Oblékla jsem si úzké džíny a k tomu mikinu s kapucí. Přesně ve dvě jsem vyšla z domu a cítila jsem, jak se stávám nervóznější. Měla bych se uklidnit, třeba věci nejsou tak, jak si myslím.

Vešla jsem do hospody. U toho zadního stolku seděla skupinka, o které jsem si myslela, že tady vysedávají každý den. Nejspíš jsme měla pravdu, jelikož i dnes zde byli. Jinak byla hospoda skoro prázdná. Davida jsem zatím neviděla, tak jsem si sedla k jednomu ze vzdálenějších stolů. U pultu stála mladá holka. Asi má náhrada. Povzdechla jsem si.

Klaply dveře. S odhodláním jsem zvedla hlavu. Vešel vysoký, elegantní muž v pěkném oblečení. Kdyby jeho vlasy nebyly jako lví hříva, ani za nic bych neřekla, že je to on. David. I když jsem ho už viděla v kvádře, tak teď působil jinak. Odložil si bundu a začal se po mě rozhlížet. Zmateně jsem si prohlížela desku stolu.

,,Ahoj," uslyšela jsem tichý pozdrav. Jak mi jeho hlas chyběl. Zvedla jsem hlavu a zpříma jsem se na něj zadívala. Pleť měl o trošku tmavší, nejspíš v Brazílii chytil barvu.
,,Ahoj, Davide," k mému překvapení můj hlas zněl pevně, ne roztřeseně.
,,Víš, tak ani nevím, čím začít," omluvně se na mě usmál.
,,Ať už chceš říct cokoliv, neomlouvej se mi. Já to všechno chápu, a je jedno, co to všechno je," pokývla jsem k němu. Přišla servírka, David nám objednal pivo.

,,Obávám se, že bez omluv to nepůjde. Takže, omlouvám se, za to… ty víš, za co. Co jo komu do toho, jestli jsem tě unesl, popravdě by to moji kariéru nezničilo. Jen bych měl špatnou vizitku. Kterou už teď ostatně mám. Ale konečně se cítím, že jsem udělal něco dobrého," vpíjel se mi do očí, jako by chtěl vědět, co si myslím. Nějak jsem ani nevěděla, co přesně si myslím.
,,Fajn, omluv konec. Teď mi ale řekni, proč jsi zrušil svatbu," opravdu chci znát odpověď? Jedna část mého já chce, aby řekl, že to není pravda. Ale ta druhá, si přeje opak.

,,Měl jsem k tomu víc důvodů. Jedním z nich je ten, že už jsem k Saře nic necítil. Známe se od dětství a vždycky jsem ji bral spíše jako kamarádku než jako moji manželku či přítelkyni. Druhým důvodem je to, že si to zčásti přála i Sara, a já ji nebudu stát ve štěstí. A nejspíš tím posledním důvodem, jsi ty. Já nevím proč, ale cítím to tak," mluvil klidným a vyrovnaným hlasem, ale viděla jsem na něj, že se soustředí na to, aby všechno řekl tak, jak má.
,,Všechno předtím chápu, ale proč já? Co přesně cítíš? Já nechci být ta, která rozvrací manželství," dala jsem si obličej do dlaní a protřela jsem si oči.

,,Dívej se, není to tvoje chyba. Kdybych tě nikdy nepotkal, asi by to dopadlo přesně takhle. A proč ty… nejsem si jistý s mými pocity k tobě. Ale měla bys vědět, že k tobě necítím jen pouto kamaráda. A vím, že ty ke mně nejspíš necítíš nic víc, že kamarádské pouto. Chápu to, tak to bývá. Holt mám smůlu," ustaraně se na mě pousmál. Ludy měla pravdu, David je do mě zamilovaný.

,,Já… Ne, Davide. Já si jenom nejsem jistá, co přesně k tobě cítím, to je vše," chytla jsem ho za ruku, kterou měl položenou na stolu kousek od té mojí. Opětoval můj stisk a zadíval se na naše propletené ruce.
,,Přeji si, abys mě takhle držela častěji," přiznal se se sklopenou hlavou. Druhou rukou jsem mu pozvedla za bradu, aby se mi díval do očí.
,,Dej mi čas, dobře?" usmál jsem se na něj. Jeho oči trošku zajiskřily, jakoby viděl šanci.

A já v hloubi duše věděla, že mu nejspíš neodolám.

Davidovi zazvonil telefon. Omluvil se, že je to důležité. Tiše něco domlouval portugalsky.
,,To byl Lucas," řekl, když zavěsil. Při vyslovení Lucasova jména jsem se hbitě podívala kolem.
,,Volal mi, není tady," zasmál se David a já jenom zakroutila hlavou. ,,Jenom ohledně tréninkových věcí, máme nové rozpisy," vysvětlil.

Proč jsem ale byla pořád tak zaujatá Lucasem? Proč když jsem zrovna nemyslela na věci kolem Davida, jsem myslela na Lucase? Proč když vím, že mě miluje David, proč pořád přemýšlím nad Lucasem? Nechci Davidovi ublížit, ale jsem ho schopná milovat bez snění o Lucasovi?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 15:25 | Reagovat

Christine musí být úžasná! Všichni ji milujou:) :D úžasné jako vždycky:)Určitě se nudíš a nemáš co dělat, tak piš další kapitolu :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama