blue jersey. - 5.kapitola

14. ledna 2013 v 18:55 | natt |  blue jersey
omlouvám se, jestli někoho tímto dílem naštvu, já sama se štvu, že jsem to sepsala takhle...
ale tak uvidíme, sama nevím, jak to vůbec bude pokračovat, ahah. enjoy it !
a díky polyhapic sleep, že jediná komentuje;), kdyby mě to nebavilo psát, tak s tím seknu


5.kapitola
Nadcházející dny jsem většinou proležela. Už jsem s Davidem, Oscarem a Ludy žila zhruba čtyři dny. David chtěl, abych pořád byla v posteli, ale vždy, když odešel na trénink nebo jinam, sedla jsem si s Ludy do obýváku a povídala jsem si s ní. Hodně jsem se s Ludy sblížila. Je to hrozně hodná holka. Oscar musí být opravdu šťastný, že má někoho, jako je ona. Vůbec, každý, kdo za mnou zatím přišel, byl na mě velice milý. Navštívil mě skoro každý z klubu, ale ne každý s Davidovým rozhodnutím souhlasil.

Měla jsem od rodičů asi miliony zpráv a zmeškaných hovorů. Napsala jsem jim včera krátkou zprávu, že se o mě nemusí bát a že jsem v pořádku. Jenže to jim nestačilo. Pořád jsem se cítila vinná. Což jsem ostatně byla, ale v přítomnosti mých nových přátel jsem si na tuhle skutečnost zvykla zapomínat.

Občas se stavil i Lucas, ale nezůstával déle, než na půl hodinky. A to mě mrzelo. Když jsem s ním, už se tolik nečervenám, a to je pro mě velký úspěch. Ale když mě vzal včera za ruku a roztomile se na mě usmál… prostě to nešlo vydržet. V neposlední řadě tu byl problém, Lucas je zadaný. Jeho přítelkyně sice bydlí v Brazílii, ale vím, že se oba moc milují. To mě dělá smutnou. Ale co bych chtěla. Jsem šťastná jen z toho, že mě bere jako kamarádku.

Hlava mě ani moc nebolí. Jen když prudce vstanu, nebo jsem dlouho na nohách. Nemusím už nosit obvaz, stačí náplast na poraněná místa.

Jednoho dne, kdy jsem se válela sama u televize, přišel David. Myslel si, že ležím, a tak se na mě zlobil. Choval se, jako profesionální doktor. Ale pro dnešek svolil, že s ním můžu vydržet u televize. Kdykoliv, když byl David pryč, jsem cítila, jakoby druhá část mě byla pryč s ním. Moc jsem si na něj zvykla a všímám si, že i on na mě.

,,Co si myslíš o budoucnosti? Má tohle všechno vůbec nějakou budoucnost?" zeptal se mě náhle, když seděl vedle mě na pohovce, a já měla hlavu opřenou o jeho rameno.
,,O tomhle jsem ani nepřemýšlela. Doufám ale, že má. A taky doufám, že mě tu nenecháš proležet celé dny. Navíc se vážně cítím skvěle. Kdybys mě doprovázel na procházkách, mohlo by to být super. V téhle části Londýna jsem mockrát nebyla. Prosím," pokusila jsem se zachytit jeho pohled. Měl náznak úsměvu, ale šlo vidět, že ho to opravdu trápí. Ne moje dočasné zranění, ale naše budoucnost. A náhle jsem musela uznat, že ani já na tom nejsem nejlíp. Co když se vrátím k rodině a s ním a přáteli už se nepotkám? Tak by to asi mělo být. Jenže ne, já to tak nechci.

,,Nechme to na jindy, ano? Zatím je to zbytečné řešit. Rozhodneme se později," povzbudivě jsem se na něj usmála, jenže on zíral s prázdným výrazem do stěny. Posadila jsem se a zpříma jsem ho zkoumala. Něco se děje. Nikdy se nechová tak vážně, nikdy.
,,Hej, Davide. Co se děje? Něco není v pořádku, mám pravdu?" jistěže mám pravdu. Krátce přikývl.

,,Myslím, že to budeme muset řešit. Nemůžeš už tu s námi bydlet a nemůžeme se už vídat," stále se nedíval na mě. Slabě se mu zaleskly oči, ale to se mi mohlo jen zdát. Nebo jsem to spíš byla já. Myslel to vážně?
,,Víš, není to pro nás a ani pro tebe to nejlepší. Myslíme si, že tímhle ubližujeme jak tobě, tak nám. Máme tě všichni rádi a moc, ale nejde. Kdyby se to provalilo, rodiče by tě odvezli někam, kde bych tě nikdy nenašel a já bych skončil možná i ve vězení za únos člověka. Měla by ses vrátit," jeho obvyklý, hezký a sebejistý hlas byl pryč. Nevěděla jsem, co říct. Ano, měl pravdu, to rozhodně měl. Ale co mám teď dělat? Jít přímo k nám domů a žít, jako by nic?

Jenže to přece nejde. Nepůjde to. Já ho nechci opustit. David vstal, zamířil do mé ložnice. Mezitím se vrátila Ludy s Oscarem. Když spatřili, že brečím, každý šel jiným směrem. Ludy za mnou a Oscar do mé ložnice.

,,No tak. Hlava tě bolí? Pojď sem, něco vymyslíme," zavrtěla jsem hlavou a nechala jsem Ludy, ať mě obejme.
,,Ne… já musím odejít… to je pro vás nejlepší… nesmím tu zůstat a nesmím vás už nikdy vidět. Ludy… ne," brečela jsem už tak, že mi bylo stěží rozumět.

,,Cože? Jak odejít? Proč? Kdo ti takovou blbost řekl? Každý tě tu chceme!" Ludy se víceméně rozkřičela a já jen opřela mou hlavou na její hruď. Bude mi chybět, všechno tohle mi bude chybět. Jak je možné, že o tom Ludy nic neví? David s Oscarem jí to neřekli?

Ludy prudce stoupla a mířila do ložnice. Slyšela jsem, jak se hlasitě dohadují. Jak Ludy brečí a jak David vzdychá smutkem. Ale neposlouchala jsem je. Nechtěla jsem. Musela jsem odejít a to nejlíp hned. Vzala jsem si pár kapesníků a potichu jsem vyšla ze dveří. Jdu domů. Domů? Bude to opravdu můj domov dál? Ne, nebude. To jsem věděla.
Pomalu jsem šla z jejich střešního bytu dolů. Pořád jsem slyšela Ludyiny vzlyky a mé samozřejmě taky. Nasadila jsem si kapuci. Nějak se budu muset dostat domů. K rodičům. Byla jsem už úplně dole a vzhlížela jsem na jejich byt. Prožila jsem tam toho tolik za takovou krátkou dobu. Budou mi chybět.

Otočila jsem se, když v tom najednou na mě někdo přes ulici upřeně zíral. A já ho hned poznala. Daniel Radcliffe, můj obdivovatel z mých vystoupení. Poslední, koho bych chtěla vidět.
,,Christine! Jsi to ty? Co se ti proboha stalo? A co děláš zrovna tady?" chtěla jsem mu odpovědět, vážně chtěla, ale neměla jsem sílu. Jen jsem začala ještě víc brečet.

,,Poslouchej, mám kousek dál auto. Skočím pro něj a ty na mě tady počkáš. Odvezu tě," řekl starostlivým hlasem. Mohla jsem odmítnout, mohla jsem zavolat Ludy, aby mě odvezla ona, ale místo toho jsem přikývla a čekala jsem na jeho odvoz.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 19:18 | Reagovat

Dokonalé :') vždycky mě ty tvoje kapitoly strašně potěší :) jinak, neděkuj.. ty patříš totiž mezi tu z mála, kvůli kterým se mi chce psát ta moje krávovina dál :) a opovaž se s tímhle příběhem přestat! čekam aspoň další miliardu kapitol! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama