blue jersey. - 4. kapitola

12. ledna 2013 v 23:50 | natt |  blue jersey

po delší době další a o trošku delší díl. tak si to užijte a doufám, že se bude líbit)
4. kapitola
Tak a je to. Bylo to rychlé, zvláštní a tak nějak se mi z toho zase motá hlava.

Netušila jsem, jak to chce David provést, jen jsem v hloubi duše doufala, že mě nebude chtít vysadit z okna, protože to bych nejspíš nedala. Podle jeho instrukcí jsem si sbalila pár nejdůležitějších věcí a teple se oblékla. Seděla jsem na posteli a čekala jsem. Co jiného jsem měla dělat?

Zazvonil zvonek. Matka právě dělala kafe, tak mě poprosila, ať jdu otevřít. Doufám, že neuvidí, že mám na sobě bundu. Otevřela jsem a přede mnou stál kluk, s bujnou hřívou a v oblečení elektrikáře. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. David v tom vypadal fakt srandovně. Zamračil se na mě, pochopila jsem. Musím se chovat normálně.

,,Dobrý den, slečno. Já jsem elektrikář Eric. Zde má průkazka. Můžu jít dovnitř?" David působil hodně profesionálně, skoro se ani neusmíval. Vypadal znuděně z toho, že musí dělat práci. Jako by vůbec nebyl známý fotbalista.
,,Ale jistě, Ericu. Mami! Elektrikář přišel, asi bude chtít tebe, já se v tom nevyznám," když jsem s Davidem-Ericem přišla za mámou, snažila jsem se tvářit normálně. A asi mi to šlo. Matka kývla a vedle Davida k naší komoře na měření. David mi ukázal na dveře a rty naznačil, že si musím pohnout a musím být tichá jako myška. Rázně jsem přikývla. Popadla jsem batoh. Slyšela jsem Davida, jak si s mámou povídá o dnešním počasí.

Před domem stálo černé BWM. Okýnko sjelo dolů a usmíval se na mě Oscar. Jeho velké hnědé oči a upřímný úsměv působily strašně… hezky. Vůbec, byl okouzlující. Nevěděla jsem nejdřív co říct.

,,Ehm, ahoj. Ty mi pomáháš uniknout? Já vím, zní to dost na hlavu," zakroutila jsem hlavou a přivřela jsem oči bolestí. Měla jsem po těch zatracených schodech jít pomaleji.
,,Ahoj, už to tak bude. Pojď, nastup si. Musíme hnedka odjet. David s námi nepojede," otevřel dveře na místě spolujezdce a pomohl mi dopnout pás.

,,Víš, až doteď jsem si to neuvědomila, ale cítím se hrozně. A nejen to, já už sama o sobě hrozná jsem. Vždyť přece… jak se budou cítit moji rodiče? Budou mě nenávidět. Proč to jenom dělám?" povzdechla jsem si. Byl to blbý nápad. Jak znám rodiče, budou vyvádět a bude jim dost špatně. Už jednou se jim stalo něco podobného. Můj brácha chtěl jít, když mu bylo 13, do ZOO. Ale má matka ho nechtěla pustit, tak utekl a šel tam. A pamatuji si, že rodiče to nesli špatně, i když byl pryč jen asi tři hodiny. Měla bych vystoupit a jít zpátky. Ale to už jsme jeli pryč a já věděla, že bych domů nedošla. Točila by se mi hlava a s mým štěstím bych umrzla s bezdomovci a moje kosti by sežrali toulaví psi. Ach, to by bylo. Takový romantický konec. Určitě by u toho brečelo víc lidí, než u Titanicu.

,,Chápu tě. Ale oni ti jednou odpustí. Navíc nezapomínej na nás. Budeme ve stejné bryndě, jako jsi ty. Představ si titulky v novinách. David Luiz a Oscar dos Santos unesli dívku, která ležela čtyři dny v bezvědomí," zasmál se, vytrhl mě tím z mého přemýšlení. ,,Navíc tě nemůžou jen tak věznit doma. Jsi dospělá. A my tě taky chceme věznit," pokusil se o vtip, ale mě nerozesmál.

,,Stejně je to pěkně na hlavu. Neměla jsem žádné přátele. Potom jednou jdu do baru, jako vždy zpívat, Daniel Radcliffe mi řekne, že pozval na mé vystoupení celou Chelsea. Rafa mi oznámí, že můžu chodit na zápasy a dívat se z lavičky. Pracuju v hospodě, potkám se s Davidem, někdo mě chce zastřelit, nakonec mě řízne židlí po hlavě, natluču si hlavu ze všech stran. Skončím v bezvědomí a potom mě jedni z nejlepší fotbalistů světa unesou. Co to má k sakru znamenat?" opřu se do sedadla s pocitem, že to všechno není možné. Ale vedle mě sedí pravý Oscar. Takže všechno je to možné. Dokonce pravdivé.

Oscar se pořád usmívá a já, když ho vidím, nemůžu jinak. Usmívám se, stejně jako on. I přes tu bolest hlavy a všech těch blbých a špatných pocitů.
,,Kam vůbec jedeme?" zeptám se po chvilce ticha. Projíždíme ulicí, ve které jsem byla jen párkrát.
,,Ke mně a k Davidovi domů. Tam nejspíš s námi zůstaneš, než rozhodneme co dál. Jé, tuhle mám rád!" řekne, a zesílí rádio. Takže budu bydlet u nich doma. No teda. Asi to bude pořádný luxus. Slyšela jsem, že tam mají plno videoher. Doufám, že to je pravda.

Když dorazíme k jejich, teď i z části mému bytu, nestačím se divit. U stolu sedí několik lidí. Jako první poznávám Petra Čecha a Lucase. A dále vidím Oscarovu manželku Ludy. Ostatní už nějak nevnímám.
Je tu Lucas. Usmívá se, ale trochu ostýchavě a bojácně. Nevím, proč tu je. Proč to vůbec dělají? Vždyť je to určitě dostane do potíží. Ale zahřívá mě teplo přátel, takže na to brzo přestávám myslet.

Najednou mě bere Ludy za ruku. ,,Máš krvavý obvaz, pojď. Vyměním ti ho," usměje se na mě. Je opravdu krásná. Má silný přízvuk, ale skvěle jí rozumím. Její blonďaté vlasy má stažené do culíku a když se usmívá, kolem očí se jí dělají slabé vrásky. Není úplně normální běloška. Zjistila jsem, že je napůl asiatka.

Když mi vyměnila obvaz, přicházíme spolu k velkému stolu. Je to nejspíš obývací pokoj. Kulečník, velká plazma a sedačka. Všichni se na mě dívají. Mám něco říct? Ráda bych, ale nemám už sílu. Dnešek mě vyčerpal.
Přichází ke mně Petr. Jeho oči a pohled mě uklidňují. Pomáhá mi sednout si.

,,Jak se cítíš? Všechno v pohodě?" ptá se česky. Je příjemné, když můžu mluvit mým rodným jazykem. Přikyvuji.
,,Akorát trošku unavená. Byl to dlouhý den," Petr se usměje a anglicky překládá, že bych se potřebovala prospat. A v chvíli přichází David. Už v normálním oblečení a s obřím úsměvem na tváři. Má radost, jakou akci vymyslel. Uvědomuji si, že jsem také šťastná, ale pořád se cítím vinná.

,,No tak! Udělejte mi místo. Chci vidět tu naši uprchlici," směje se a jde ke mně. Objímáme se. Má pevné paže a vypracované tělo. Pohladí mě po vlasech.
,,Děkuju," špitnu mu do ucha. Cosi pošeptá portugalsky. Nejspíš, že nemám zač, ale nevím to přesně.
,,Vidím, že jsi unavená. Ale musíš se najíst, donesu ti něco," pouští mě a společně s Oscarem a Petrem jdou do kuchyně. Jsou tam nějak dlouho. Nejspíš se domlouvají, co se mnou udělají. Přisedává si ke mně Lucas. A já cítím, jak mi hlasitě tluče srdce. Zvedne ruku, a porovná mi obvaz.

,,Měla jsi ho nakřivo," pousměje se a já samozřejmě zčervenám. No super, musím vypadat úžasně. Obvaz na hlavě a červená jak rajče. Co si o mně musí myslet. V duchu se směju sama sobě.
,,Díky. Ty jsi s tímhle souhlasil?" můj hlas byl značně vyčerpaný. Lucas to poznal. Stoupl si, odložil hrnek, který měl v ruce a přistoupil ke mně. Netušila jsem, co by mohl dělat.

Vzal mě do náruče a odnesl mě do jedné z ložnic. Srdce jsem měla až v krku. Přikryl mě jemnou přikrývkou a zatáhl rolety.
,,Vyspi se. Byl to dlouhý den. Mluvit se bude, až si odpočineš," dal hlavu na stranu a mrkl na mě. Potichu zavřel dveře. A já byla, jako naprostá nána, v nebi. Jeden hlas v mé hlavě hulákal, co si o sobě vůbec myslím, vždyť mě jenom odnesl do postele a že se chovám jako naprostá kráva. A ten druhý říkal, že není možné, aby měl někdo takové jemné ruce a zároveň silné, které bez námahy zvedli mé tělo. A jak to bylo úžasné. Pozvolna jsem zavřela oči a doufala jsem v klidný spánek.

A to by nebyl David, aby za mnou ještě nepřišel. A nejen normální David. Byl to David-Eric. Takže jsem znovu potkala mého elektrikáře.
,,Tak fajn. Strašně mě to kousalo… ta látka… no, v rozkroku," zakřenil se a já musela taky. ,,Ale stálo to za to. Dobrou," řekl naposledy a přehodil přese mě další deku.

Měla jsem pocit, jakoby tento den byl zatím nejlepší, jaký jsem kdy měla. I když mě rodiče zabijí, tak to opravdu stálo za to. Ještěže jsem nevystoupila z toho auta. Ale na tom by rodiče hodně vydělali, přece jenom… dcera milionářů umrzla a rozkousali ji toulaví psi. Jak říkám, lepší než Titanic.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 9:38 | Reagovat

Jé, to bylo tak úžasné:') chci co nejdřív další! :D

2 seňorita seňorita | 20. ledna 2013 v 12:54 | Reagovat

[1]:moje slova.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama