Vezmi mě domů - 7.kapitola: Přeměna

1. listopadu 2012 v 21:46 | natt |  Vezmi mě domů (Take me home) - příběh
Tumblr_m82hlwlfxk1qgawlzo1_500_large

Speciálně pro moji Ekejšu alias Sabinku:-*:D


7. Přeměna
Jela jsem, tentokrát ve velkém Hummeru, s Chrisem do lesa za městem. Slíbil mi totiž, že se předemnou přemění. On se toho trochu bál, ale říkal, že se v proměněmém těle dokáže líp ovládat, než jako člověk. Já jsem se naopak naprosto těšila a každým dnem jsem ho tím otravovala, až konečně svolil.

Les se jmenoval Ruidoso. Nebyl jako normální les, jeho stromy byly víc u sebe a šel z něj strach. Ale teď, když jsem byla s Chrisem, jsem se ničeho nebála. Chrisova ruka pevně držela mou. Jakoby do ní patřila odjakživa, jakoby byla vytvarovaná přesně pro mě. Potom mě pustil a řekl mi, ať chvilku čekám a hlavně, ať mu neuteču. Pousmála jsem se a na souhlas jsem pokývla hlavou. Ani ne za půl minuty ke mě kráčel labradorský retrívr. Jeho srst byla krásně zlatavá. Koutky jeho huby se krčili do úsměvu, do lidského úsměvu. Ač to bylo k neuvěření, hned jsem si tohoto malého raťafáka zamilovala. Chris byl prostě krásný v jakékoliv podobě, i kdyby byl třeba mravenec. Pes ke mě přiběhl a opřel se mi o nohu.
"Víš, jako pes jsi mnohem hezčí!" poškádlila jsem ho a Chris štěkl. Zasmála jsem se a ještě jednou jsem ho pohladila po hlavě. Chris odběhl k místu, z jakého přišel. Tentokrát se vracel v podobě člověka. Na tváři měl trošku starostlivý výraz.
"Tak... tak co? Co na to říkáš?" šlo vidět, že si myslí, že mě vylekal nebo tak podobně. Byla jsem s píše unešená z představy, že je prostě to... co je. Měla bych se asi bát, ale v žádném případě jsem strach nepociťovala.
"Můžeš se mi ukázat ještě jednou? Bylo to skvělé! Prosím, a buď třeba ta velká puma, jestli by to šlo," vyhrkla jsem na něj. Nejdřív se na mě díval pohledem, jestli mi nepřeskočilo. Pokrčil rameny, vběhl za stromy a vrátil se jako obrovská kočka. Teď jsem se trochu bála. Už to nebyl ten roztomilý labrador. Kočka pomalu přešlapovala u stromu. Potom jsem se kočce podívala do očí. Byli prostě Chrisovy, a ty mě dokázaly uklidnit. Přešla jsem vzdálenost mezi mnou a kočkou, respektive Chrisem, a opatrně jsem zabořila prsty do srsti. Chris zavrněl jako kotě a já se neubránila smíchu.

Najednou jsem cítila, jak Chris ztuhl, zaběhl pryč z mého dohledu a po chvilce se hned vrátil ve člověčí podobě.
"Co se děje?" zeptala jsem se pohlédla jsem na jeho tvář. Byla zamračená a překvapená zároveň. Chytil mě za ruku a posunul mě za jeho záda.
"Stůj tu a ani se nehni," varoval měl šeptem. V zápětí jsem uslyšela kroky. A smích. Vykoukla jsem a uviděla vysokého kluka světlé pleti, smál se, ale když nás uviděl, zarazil se. Byl krásný, o tom nebyl žádný pochyb. Vlasy měl hnědé a ve větr si s nimi pohrával. Oči měl zelené, a když jsem si ho tak prohlížela, bilo mi srdce.

"Ježiš! Já se tak vylekal...," Chris se trochu uvolnil, ale stále byl ostražitý. Nejspíš se s ním znal, ale oba se tvářili nepřátelsky.
"Chrisi. Vidím, že tvoje společnost je zvědavá, proč ji držíš za sebou, představíš mě?" hlas, i když byl stále nepřátelský, zněl jako samet. Došlo mi, že on nebudu obyčejný, bude jako Chris.
Chris mě pevně chytil a postavil mě vedle sebe. Kluk se na mě usmál, podobně jako Chris, ale Chrisův úsměv jsem měla radši.
"Jsem Daniel. Jsi moc hezká holka, těší mě. Jak se jmenuješ?" zatímco se mě ptal, Chris přetékal netrpělivostí. Vycítila jsem, že by od Daniela chtěl být dost daleko.
"Já jsem Deliah, ale raději budu, když mě budeš znát jako Del, taky mě těší," hlas jsem měla slabý, ale dokázala jsem se uprostřed věty zchabrat, abych nezněla jako totální lůzr. Daniel se znovu zářivě usmál.

"Jdeme. Danieli, sbohem," Chris už mě tahal za ruku a já za ním poslušně šla.
"Těšilo mě, Del. Moc doufám, že se ještě někdy potkáme," Chrisovi nevěnoval jediný pohled a stále se díval na mě. Raději jsem přikývla a potom jsem mu zamávala na rozloučenou. Daniel byl rozhodně také proměňovač. Nikdo nemohl být tak oslnivě krásný, snad jen Chris. Nasedli jsme do Hummeru a Chris bez mrknutí oka dupl na plyn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 1. listopadu 2012 v 23:35 | Reagovat

Wow ..dobrý, už aby byla další ;D

2 Ekejša Ekejša | 2. listopadu 2012 v 16:35 | Reagovat

Pusinkooooooooooooooooooooooooooooooooooooo:-***

3 Caine Caine | Web | 2. listopadu 2012 v 17:56 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Taky bych chtěla umět to co Chris...Bohužel no..:/ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama