Vezmi mě domů - 4.kapitola: Jednou možná

26. října 2012 v 23:46 | natt |  Vezmi mě domů (Take me home) - příběh
Tumblr_m82hlwlfxk1qgawlzo1_500_large

Čekám, než se mi dostahuje film.. a tak jsem si rozhodla zkrátit čekání psaním :) Bude krátký, ale pokusím se, aby ten další, který napíšu, byl delší ;)


4. Jednou možná
Zmizel jako pára nad hrncem. Zmateně jsem se rozhlížela kolem, ale nikde nebyl. Ani na chodbě, ani u skříněk. Zneklidněla jsem. Kde by jen mohl být? Vždyť jsem se přece otočila jen na chviličku. Celkem nezdvořilý, že odejde bez jediného slova. A pak jsem ho viděla. Seděl na zemi, zády opřený o zeď vedle tělocvičny. Jeho pohled byl očividně utrápený. Pomalým krokem jsem k němu přišla a sesunula jsem se na zem k němu. Podívala jsem se mu do tváře, jeho zářivý úsměv nahradila maska pokerového hráče. Nedíval se na mě, pohled měl pološílený hněvem. Pozoroval cosi v dálce.
"Chrisi... co se děje? Prosím, řekni mi to," prosila jsem šeptem. Jeho dech se trochu zrychlil, jakoby ho něco tížilo.
"Já... Del já ti to nesmím říct. Nemůžu. My dva nemůžeme být přátelé a nevím, proč jsem si myslel, že jo. Já nejsem jako ostatní a nehledej v tom to, že se s tebou nechci dál bavit. Já to jen nedokážu," vyvalil to na mě tak rychle a během sekundy vstal, ani se na mě nepodíval a dlouhými kroky pádil k parkovišti. Dobrou čtvrt hodinku jsem tam seděla a přdmýšlela jsem o jeho slovech. Co jsem udělala špatného? Jediný přítel, kterého jsem měla (dalo by se mu říkat přítel?), byl teď pryč. A něco mi říkalo, že to už nezměním.

o den později

Další den jsem naprosto nechtěla jít do školy. Věděla jsem, že to bude sice stejné, ale bude to bez jediné naděje na lepší dny. Bez Chrise. I přesto jsem se vyloudala z postele a později i z domu. Ale pořád jsem měla očekávání a kapičku naděje, že by tam Chris mohl stát s jeho nablýskaným autem před našim domem. Mýlila jsem se. Nic tam nebylo, jen jedna stará přetékající popelnice. Povzdechla jsem si, strčila jsem ruky do kapes a svižným tempem jsem šla do školy. Na parkovišti jsem jeho auto nezahlédla a po celý den jsem ho ani ve škole neviděla. A na našich společných hodi nách chyběl taky. Jo, chyběl mi. Doufala jsem, že ho ještě jednou potkám, možná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caine Caine | E-mail | Web | 27. října 2012 v 1:15 | Reagovat

Páni...začínám být vážně napnutá! Doufám, že brzy přidáš další kapitolu! ;) Už teď se nemůžu dočkat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama