Vezmi mě domů - 3.kapitola: Odpovědi

23. října 2012 v 14:30 | natt |  Vezmi mě domů (Take me home) - příběh
Tumblr_m82hlwlfxk1qgawlzo1_500_large

Další díl je tu :D Užijte si to. Mám náladu psát, tak je možné, že se tu toho objeví víc.


3.Odpovědi
Přemítala jsem si v hlavě celý dnešní den. Byl to snad můj nejdelší a nejlíp strávený den za poslední dobu. Když mě prarodiče viděla, jak se usmívám, měřily si mě nevěřícným pohledem. Jen jsem pokčila rameny a pozdravila je stejně nadšeným hlasem. Děda kroutil hlavou, ale nic mi neřekl. Vyběhla jsem po schodech do patra k mému pokoji. Rychlá sprcha a postel.. konečně? Možná ano, ale po Chrisově společnoati jsem toužila víc. Když si uvědomím ale, že jsem toho příliš nenamluvili.. musela jsem ho pořádně nudit, achjo. Natáhla jsem přes sebe peřinu a spokojeně jsem se dívala z okna do ulice.

Včera večer se mi nezdály žádné sny. Byla jsem na ně zvyklá, dost zvyklá. Ale teď... Prostě jenom, nic. Tma a potom jsem se hned probudila. Byla jsem ráno svěží, což jsem nikdy nebývala. Nevěřícně jsem kroutila hlavou cestou na záchod. Oblekla jsem se do svého oblíbeného svetru a úzkých džín. Hnědé dlouhé vlasy jsem nechala splývat podél ramen. Při pohledu do zrcadla... řekněme, že tam nestála osoba, na kterou jsem byla zvyklá. Ta osoba neměla kruhy pod očima, její oči zářily a malý úsměv na tváři jí celkem slušel. Moje nové já? Ne, moc předbíhám a nechala jsem se unést. Celá já, stará já. Nemusela jsem se krátce zasmát mojí mentalitě. Babička a děda jedli snídani a já si přisedla k nim. Nevypadlo, že se jim chce mluvit tak jsem nic neříkala, jen to obvyklé 'ahoj'. Oba dva se na sebe usmívali, a já... se usmívala na ně. Dožvýkala jsem a rozloučila se úsměvem. Vyšla jsem ze dveří a před mým domem stálo menší, ale hodně elegantní Audi. Poklesla mi brada. Vedle něho se opýral blonďatý kluk v šedém tričku a džínech. Otočil se na mě, když slyšel bouchnout dveře. Byl to on. Christopher. Nemola jsem nejdřív popadnout dech.

"Co... co..." koktala jsem. Ale on se jen melodicky zasmál.
"To jsem já. Byl bych rád, kdyby sis mě pamatovala. A tohle,"ukáazal na auto "je moje auto, kterým dneska já a ty pojedeme do školy. Teda, pokud budeš souhlasit...?" las mu trochu znejistěl. Jen jsem kývla a přišla jsem k autu.
"Ahoj... jinak, moc pěkné... to auto," otevřela jsem dveře od toho skvostu. Pěkné bylo slabé slovo. Měla jsem pro auta slabost. Pousmál se a také nasedl. Cestou do školy jsme toho moc nenapovídali. Nějak jsem cítila, že tuhle chvulki nebudu rušit slovy.

Do školy jsme přijeli pár minut před zvoněním. Auto ladně projídělo kolem ojetých a starých barabizen. Jako modelka kráčící po molu. Chris našel parkovací místo a pomohl mi vystoupit z auta. Jako pravý gentleman. Své představě jsem se v duchu zasmála. Všichi, opravdu všichni na nás zírali. Divila bych se, kdyby se letmo nepodívala školníkova kočka. Chris si jedním pohybem nasadil brýle a procházel se mnou kolem prohlížejících.

Ačkoliv Chris vypadal starší než já, chodil do stejného ročníků, ale jen hodin nám vyšlo společných. Mrzelo mě to, opravdu. Nikdy jsem neměla kamarády a pak se obejvil on. A já zjistila, že kdyby zmizel, bylo by to pro mě těžko zvladatelné. Znala jsem ho ale tak málo. Školu jsme dneska naprosto proseděla. Hodiny, které jsem neměla s Chrisem byli o ničem. Nebyla jsem schopná dávat pozor. Měla jsem ale štěsí, že mě učitelé nevyvolávali. A poslední hodina byla konečně s ním. Přisedl si ke mě do lavice. Holky mě závistivě pozorovaly, ale snažila jsem je ignorovat.

"Jak pak ses dnes měla?" začal a během otoho si chystal věci.
"No... jestli mám být upřímná, tak blbě," smutně jsem se pousmála. "Ale teď, celkem fajn. Jak ty?" optala jsem se, teď už viditelně radostnějším hlasem.
"Dalo se to. Ale některý ty holky. No hrůza," zakřenil se. "Copak se stalo?" a zatvářil se vážně.
"Neměla jsem s kým být. Nějak se tu se mnou lidé nebaví. A tak jsem pořád trochu v šoku, že ty ano," usmála jsem se na něj a jeho obličej se rozvístil mým oblíeným úsměvem. Viděla jsem na něm, že se chce na něco zeptat, ale zazvonilo na hodinu.

Po hodině jsem se sehla, abych si mohla naskládat věci do batohu a htěla jsem podívat na Chrise... ale ten už tam porstě nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caine Caine | E-mail | Web | 25. října 2012 v 22:42 | Reagovat

Hm...to zní zajímavě. Nemůžu se dočkat další kapitoly! :)

2 Katherine Katherine | Web | 26. října 2012 v 0:01 | Reagovat

Hej fakt pěkný :) a beztak že to bude upír ;D určitě napiš další díl ..

3 natt natt | Web | 26. října 2012 v 23:33 | Reagovat

díky holky :) určitě se pokusím psát co nejvíc to půjde, jestli vás to baví, proč ne... upír?:D to se uvidí:D

4 SisinQa SisinQa | 29. října 2012 v 18:04 | Reagovat

♥♥dokonalej příběh, úžasný metafory, dechberoucí!:))

5 úú úú | 29. října 2012 v 18:42 | Reagovat

Krásný, natty:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama