Rozhodování - 5.kapitola

9. srpna 2012 v 21:37 | natt |  Rozhodování - příběh
Ještě pokračování téhož večera. Delší kapitola, snad se bude líbit.

***EMMA***

Nikdy jsem nevěřila, že pro někoho můžu být krásná, výjimečná, dokonalá a kdo ví co ještě. Ale teď jsem věděla, že jeden takový člověk existuje. A to byl, nebo aspoň jsem v tom doufala, Jason. Nikdy jsem také nevěřila, že by mezi námi mohlo něco být. Věděla jsem, že se o mě Jason snaží, ale nevěřila jsem, že bych něco k němu mohla cítit já. Láska je zvláštní. Nebo jsem zvláštní já. Ať už je to, co to je, určitě k Jasonovy něco cítím. Vlezla jsem do sprchy a nechala jsem na sebe téct horkou vodu. Z rozjímání o Jasonovy mě vytrhl zvonek. Zabalila jsem se do osušky a běžela jsem dolů ke dveřím. Otevřela jsem a nevěřila jsem vlastním očím. Stál tam Ray. Culil se od ucha k uchu, jakmile mě uviděl. ,,Rayi? Co tu, proboha, děláš?!" obořila jsem se na něj. Uchechtl se. ,,No, stojím u dveří. A jak vidím, nejsem tu zrovna v pravou chvíli, ale přesto. Víš, že se dneska, přesně za půl hoďky hraje fotbal. A tak jsem si řekl, jestli se nebudeme dívat spolu. Co říkáš?" zeptal se s nadějí v hlase. Ach, sakra. Dneska je fotbal. Jasně, já úplně zapomněla. ,,Ehm, no víš Rayi… Já, potřebuju se učit. Chtěla jsem si to zítra pustit přes počítač. Já dneska byla pryč až do teď a tak jsem se nestihla učit dřív-." Ray mě přeruší. ,,To nevadí, víš co? Ty se budeš se učit spolu se přitom budeme koukat na fotbal. Prosím! Neříkej mi, že jsem takovou dálku ušel jen tak, pro nic za nic." Zasměje se. Musím se smát s ním. ,,Ale vždyť bydlíš tady, jen o ulici dál. Moc nekecej!" pořád se směju. ,,No, ale tak že jsi to ty. Pojď dál. Naši nejsou doma. Já jsem do osprchovat. Víš, kde co je a tak si tu udělej pohodlí." To už ho pouštím dovnitř. Ještě tak před třemi lety sem Ray chodil skoro každý den. Hodně jsme se kamarádili, ale potom to nějak ustalo. Jsem dost překvapená, co tu dělá. Ale znám se s ním už dost dlouho, mám ho ráda. Rychle se jdu osprchovat. Pročesávám si vlhké vlasy. Směřuju do pokoje. Z dola slyším, jak už hráči nastupují na hřiště. Musím si pohnout, opravdu ten zápas chci vidět. Nasadím si krátké kraťasy, tričko a beru sešit do školy, abych se mohla aspoň trochu naučit. Už teď ale vím, že bude lepší ráno vstát dřív a naučit se to až pak. A tak odhazuju sešit na stůl, popadám deku a jdu rychle dolů. Ray vaří popkorn a udělal nám nějaké pití. Sedám si vedle něj na sedačku před naši velkou plazmu. S Rayem se hádáme, kdo vyhraje. Určitě to bude Newcastle, ale Ray si myslí, že to vítězem bude Tottenham. Zápas pokračuje, nic výjimečného. Občas něco okomentujeme, ale většinu času prokřupeme jezením popkornu. O poločase se na Raye podívám. ,,Hele, jaktože jsi přišel? Už dlouho tě to nenapadlo, stýskalo se mi po starém dobrém příteli!" zasměju se, myslím to smrtelně vážně. Opravdu mi chyběl. Jeho lehkomyslnost, smysl pro humor a společné dětství. To se nezapomíná. ,,Taky jsi mi chyběla. A popravdě, ani nevím. Prostě jsem to chtěl zkusit, jestli to vůbec přijmeš. Jinak, ty kraťasy, ty jsme vybíraly spolu, že jo? Myslím, že z New Yorkeru? Nebo Terranova? Ježiš, to bylo zbytečně strávené odpoledne." Směje se a přitom usrkává pití. ,,To je stejně fajn, že tu jsi. No, jo, vybíraly. A pořád jsou mi dobrý! Myslím, že jsou z Terranovy, akorát si nejsem jistá. Já se v těch obchodech nevyznám. Jo, myslím si to samý, moc nakupování nemusím, ale to už bylo potřeba!" ujistím ho a mrknu na něj. Začíná druhý poločas. Newcastle dávají gól a za pět minut Tottenham srovnává. ,,Sakra!" běduju. ,,Ještě není konec, neboj… Tottenham jim může ještě pár přidat." Směje se, ale to mu dlouho nedrží. Vezmu polštář a bouchnu ho s ním o hlavu. ,,Hele! Proč?" tváří se uraženě. ,,Nechci být sprostá, ale pro hovno skoč." Zasměju se a on se začne smát se mnou. Ach, jak mi to chybělo, jak mi chyběl on! Bezstarostný kecání o fotbale a dělání blbostí. On je prostě nejlepší kámoš. Po chvilce Newcastle skóruje. A drží to až do konce. Takže jásám a dělám si z Raye srandu, že jsem jasnovědkyně a že on neví nic. Kývne. ,,Ale strašně sexy jasnovědkyně!" vyplázne jazyk. ,,Nebuď prase!" zasměju se. Vyprovázím ho ke dveřím. ,,Byl to fajn večer, díky Rayi, že ses stavil." podám mu ruku, jak vždycky, děláme náš pozdrav, který máme odmalička. Ve skutečnosti, jen podání ruky a udělání ššš, ale i tak to pro nás hodně znamená. ,,Nezapomněla jsi! Jestli to nevadí, Chelsea hraje v úterý s Liverpoolem, můžu se zas stavit?" usměje se jeho hezkým úsměvem, který měl už jako malý. ,,Jasně, stav se. Budu tě čekat, a přijď jedině v modrým! Ne že budeš fandit Liverpoolu, to tě čeká jasná smrt! Tak ahoj Rayi." Usmívám se a mávnu mu na pozdrav. Taky mávne a ještě něco dodá. To už ale neslyším. Vypínám televizi, uklízím po nás a jdu zpět do pokoje. Pořád přemýšlím o dnešku. Tolik se toho stalo..!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama